Brouci Ceské a Slovenské republiky
Cíl další výpravy byl ji předem domluvený. Měl jím být kousek příhraniční cesty u rakouských hranic za obcí Sedlec na jiní Moravě. Zde se nachází přírodní památka Skalky. Místo je zajímavé výskytem teplomilné flóry na litavských vápencích. Vzácná flóra samo sebou láká vzácný hmyz. Ten nás zajímal především. Kdy podotýkám nás, myslím tím mně a Aleše, který přislíbil svou účast na této ji ryze jarní výpravičce. Ihned měl několik dalších tipů, které místa navštívit v okolí a po cestě. Jeliko se lokalita nachází v chráněné krajinné oblasti Pálava, nabízela se spousta dalších lokalit v okolí, které by stálo za to navštívit. Chtěli jsme se ale v prvé řadě soustředit na poznání kousku přírody, který jsme doposud neměli tu čest navštívit. Vyjeli jsme samozřejmě ráno, abychom dorazili na lokalitu v době, kdy se bude příroda teprve probouzet. Předpověď počasí byla více ne příznivá. Slibované slunečno a teplo s vymetenou oblohou se potvrdilo. Do kouzelného kousku přírody jsme dorazili v pohodě a cestou se nijak nezdrovali. Přivítalo nás předpovídané horko s praícím sluníček hned z rána. Trošinku nás zamrzel silněji pofukující větřík. Vyrazili jsme ale směle na průzkum.
Šli jsme po písčité cestě a pozorovali probouzející se hmyzí společenstva. Na písčité cestě jsme nemohli nepřehlédnout velkou populaci hrabalek, kde si v písku samičky zhotovovaly hnízda. Ve větru se honilo spoustu motýlů. Zejména pak naše dva druhy otakárkovitých. Otakárek fenyklový a Otakárek ovocný. Z brouků nás nejdříve začal zajímat sviník zvrhlý Cicindela hybrida. Ten je vázán na suchá písčitá stanoviště a zde má vhodné podmínky k vývoji. Sviníci byli trochu ve výhodě a vyuívali foukajícího větru k prodlouení svého krátkého letu. Těmito skoky s krátkým letem dokáí utéci svým potencionálním nepřátelům. Jejich ostraitost mi znemoňovala vyfocení tohoto plachého druhu, který je za svitu poledního slunce velice aktivní. Dokáí vás zpozorovat několik metrů před váma a rychle uletět. Tak se stávají pro běné nesoustředěné pozorovatele takřka neviditelnými. Stejné je to i s dalším druhem sviníka, kterého jsme tu ve větším počtu pozorovali. Byl jím sviník polní Cicindela campestris (foto 12 -15). Toho lze zastihnout na otevřených stanovištích, polních i lesních cestách či vřesovištích.
Tady jsme jej zahlédli spíše na cestě s hlinitým a tvrdším podkladem. Byl o trochu méně ostraitý ne předchozí druh. Zejména pak zamilované páry, které by se nechali vzít i do ruky, jen aby nemuseli přerušit své vášnivé hrátky. Další druh sviníka jsme na místě nezjistili, i kdy to bylo naším původním cílem. To nám však náladu nepokazilo. Přes cestu jsme viděli pobíhat spoustu dalších zajímavých druhů. Kupříkladu jednoho z našich největších rýhonosců Cleonis pigra (foto 1,2). Dalším známým obyvatelem písčité cesty byl hojný potemník písečný Opatrum sabulosum (foto 3 - 5), kterého se mi podařilo vyfotit nezabláceného, jak často bývá. Tudí jsem si ušetřil určování a bádání nad fotkou, s otázkou co e je to za druh. Slunečné počasí vyhnalo na cestu i dorcadiony. Ti patří mezi první jarní nedočkavce mezi tesaříky. Často zde bylo moné spatřit zejména kozlíčka písečného Dorcadion pedestre (foto 6,7), ale zahlédli jsme i kozlíčka hnědého Dorcadion fulvum (foto 8). Dokonce nás překvapil i nález střevlíka měděného Carabus cancellatus (foto 9,10), vyhřívajícího se na polní cestě. Pak přede mnou přes cestu přeběhla majka Meloe scabriusculus, táhnoucí si svůj obrovský zadeček. Příjemným překvapením bylo i objevení chroustka hedvábného Maladera holosericea (foto 11) lezoucího po cestě. Po několika hodinách procházejíc tuhle stepní lokalitu, kdy nám slunce prailo celou dobu za krk, jsme se rozhodli změnit místo působení.
in
http://coleoptera.ic.cz/index.htm
mikleo 01/01/2008 17:32